Zůstaň se mnou-1.část
Už jako malá holčička jsem se chtěla stát zdravotní sestrou.Ani nevím proč,ale vždycky jsem chtěl a nějak pomáhat lidem.Povzbuzovat je v dlouhých dnech strávených v nemocnici.A jak šel čas,moje vysněné povolání se stalo skutečností.Dnes už jsem zdravotní sestrou přesně rok a půl a jsem ráda,že jsem dodělala školu a vše potřebné,protože mě tahle práce naplňuje.Každý den chodím aspoň na půl hodinky na dětské oddělení,hrát si s dětmi,za kterými rodiče nechodí tak často.Je mi krásně když vidím,že se na jejich malé tvářičce objeví úsměv hned jak mě vidí přicházet.Dříve,když zde některé dítko bylo dlouho a já si na něco zvykla,většinou jsem potom obrečela,že už odchází domů.Samozřejmě jsem byla ráda,že bude konečně se svou rodinou a všemi,kteří ho mají rádi.Ale byl to prostě zvyk,každý den si s ním hrát a uspávat ho,když se mu stýskalo po mámě.Byla jsem prostě se svou prací spokojena.Jednoho dne k nám přivezli dívku.A tak jsem se rozhodla,že se na ní půjdu podívat,zeptat se,jedni něco nepotřebuje nebo něco podobného,jak jsem měla ve zvyku.Když jsem otevřela dveře pokoje zůstala jsem stát ..jako kdyby se zastavil čas.Ležela tam.Byla tak krásná.Slunce prosvítalo skrze zatažené žaluzie a dopadalo na její zlatavé vlasy.Spala.Vypadala jako anděl.Nemohla jsem od ní odtrhnout oči.V tu chvíli mi bylo jedno,že stojím uprostřed otevřených dveří,a za mnou prochází chodbou lidé.Bylo mi jedno,že mám za chvíli roznášet léky .Jen jsem tam stála neschopná slova,pohybu..Najednou otevřela oči.,,Co se děje?“..zeptala se ospale.,,Já..nic…jen jsem se přišla podívat,jestli něco nepotřebujete..“odpověděla jsem rozpačitě.,,Ne já..nic nepotřebuju,jsem v celku skromný člověk“ řekla a usmála se na mě.Přistoupila jsem blíže k její posteli a zavřela dveře.,,A jak vám je?“ zeptala jsem se hleděla jí do těch nádherných modrých očí.Za svou práci zde jsem viděla spoustu pacientů a pacientek,ale ona byla zaručeně ta nejkrásnější a nejkouzelnější,přesto že byla trochu pobledlá a očividně unavená.,,Je mi docela dobře.Lépe než předtím.Jen jsem hrozně unavená“.řekla ale stála se usmívala.,,Tak já půjdu.Vyspěte se,večer vás přijdu vzbudit a donesu vám večeři..“řekla jsem.Nechtěla jsem odejít.Jako kdyby mě k ní něco přitahovalo.,,Děkuju“řekla a chystala se znovu usnout.,,Kdyby jste cokoliv potřebovala…I jen hloupost,stačí zazvonit..“..nečekala jsem na odpověď..Otočila jsem se a otevírala dveře.,,Jste moc hodná.Mimochodem jsem Tanya.“ Řekla a na tváři se jí rozjasnil ten její andělský úsměv.Odcházela jsem a nemohla pochopit,jak může být někdo takhle krásný.Taky jsem si uvědomila,že vlastně nevím,co se jí stalo.Proč tu leží.Jako bez duše jsem došla do sesterny kde jsem pobrala všechny karty pacientů a vrhla se na denní dávky léků.Jak jsem je tak všechny roznášela,nemohla jsem na ni přestat myslet.Co se to se mnou sakra děje?Proč na ní myslím?Co se jí mohlo stát..Vypadá skoro zdravě,jen trochu nevyspale a září optimismem.Nenapadala mě žádná příčina její hospitalizace zde.Když jsme všechny léky roznesla,neubránila jsem se a potichounku otevřela dveře jejího pokoje.Spala.Chvíli jsem se na ní dívala,když jsem zaslechla jak někdo volá moje jméno.Doběhla jsem do sesterny,kde seděla Lilly.Byla moje hodně dobrá kamarádka.Seděla tam na židli,nohy položené na stolku.,,Tak co,jaká je dnes služba?“ zeptala se zatímco upíjela kávu.,,Copak ty nemáš nic na práci?“ zeptala jsem se rýpavě.,,Ale notak Jenny,to jenom ty máš potřebu to tu mít neustále pod kontrolou a povídat si s každým pacientem,který se tu zrovna nudí.My normální lidi si chvilku odpočineme.“ Řekla a zakřenila se na mě.A tak jsem si také uvařila kávu a posadila se vedle ní.,,Zajímalo by mě,co je té dívce na osmičce.Nevíš náhodou co říkal doktor?“zeptala jsem se nenápadně.,,No,myslím že zatím moc nevědí.Poslední dobou byla hrozně unavená a neměla moc energie.Byla pobledlá a nakonec omdlela,takže ji přivezli sem.Udělali ji všemožná vyšetření a teď čekají na výsledky“řekla a upíjela dál.,,Hele už jsi viděla tu novou kabelku,co si koupila Jeffersonová?Určitě má nějakýho milence,jinak nevím kde by na to brala..“pokračovala ale to už jsem jí moc nevnímala.Nechtěla jsem tu jen sedět a probírat kdo má jaký nový kus oblečení.Nikdy jsem nebyla typ ,co by veškerou pozornost soustředil na to,aby byl dokonale sladěný a vypadal dobře.Ráno si vždy oblékámto, na co mám zrovna náladu,ale vždy jedině pohodlné oblečení.Proto mi přišlo naprosto mimo,posuzovat oblečení někoho jiného.A navíc bych daleko raději seděla vedle NÍ..nedokázala jsem si ten pocit vysvětlit.To, že se mi líbí ženy jsem zjistila přibližně před rokem.Začalo to náhodným románkem s mojí kamarádkou..Byly jsme přiopilé a prostě se to stalo.Od té doby se v mé posteli objevilo ještě několik dívek a já si uvědomila,že pro mě jsou ženy lepší.Dokázala jsem s nimi mluvit o problémech,které bych muži nikdy svěřit nemohla.Byly něžné,krásné..a tak jsem se tomu nebránila.Jenže tuhle dívku jsem neznala.Vždycky jsem si říkala,že vztah není o vzhledu ale o povaze.Tu jsem preferovala nejvíce.Ale ona byla tak překrásná..Možná se mi prostě jenom líbí.Na tom není nic zvláštního řekla jsem si..Vtom zazvonil zvonek.Číslo osm.S Lilly jsem se nemusela nijak předhánět,zůstala sedět a čekala ,že tam dojdu já,jako ostatně vždycky.Tentokrát to ale bylo jiné.Srdce mi bušilo a já se bála vzít za kliku.Otevřela jsem dveře a vstoupila do pokoje.Tanya na se na mě dívala a usmívala se.,,Říkala jste,že můžu zazvonit,když budu něco potřebovat.A já už nemůžu znovu usnout,tak jsem si říkala jestli nemáte čas si se mnou chvíli povídat“řekla a podívala se na židli stojící vedle její postele.Nervozně jsem se posadila.,,O čem si chceš povídat“ zeptala jsem se a byla jsem ráda,že tu s ní můžu být.,,O čemkoliv“ řekla a dívala se na mě s očekáváním,že něco vymyslím.,,Tak mi třeba pověz něco o sobě.Jaká jsi…co ráda děláš?“ řekla jsem a poprvé jsem byla schopná se na ní pořádně usmát.,,No tak dobře.Jmenuju se Tanya.Je mi dvacet pět let a bydlím nedaleko odsud.Poslední dobou jsem byla hrozně unavená,ale předtím jsem zvládala tolik věcí.Každý den jsem chodila do školy a po škole bruslit.Miluju když si můžu jen tak,sama bruslit.Led,ticho...Nemusím na nic myslet a je mi krásně..Až teď si uvědomuju,jak mi krasobruslení chybí.Jezdila jsem na soutěže,trénovala.To byl můj život.Byla jsem šťastná.Až teď jsem začala mít nějak málo energie a síly abych to všechno zvládala.Už jen zvládnout školu pro mě byla docela zátěž.A tak jsem skončila tady.“ Řekla. Propovídaly jsme spolu celou noc.Prostě jsem nechala práci na Lilly.Ať se taky jednou trochu proběhne a nesedí pořád jenom na sesterně.Bylo mi krásně.Měly jsme tolik společných věcí,zájmů,názorů.Jako bych jí přes tu noc dokonale poznala.Bylo ráno a nastal čas jít domů.Ještě nikdy se mi nestalo,že jsem se z práce domů netěšila.Né,že by mě práce nebavila,ale potřebovala jsem se vyspat.Teď to bylo jiné.Chtěla jsem zůstat,dívat se do těch jejích krásných očí a třeba i mlčet,jen tu být s ní.Bohužel jsem se musela rozloučit.Uklidňovala mě jen myšlenka,že jsem mohla vzít hned další možnou noční službu.Pohladila jsem jí po vlasech a řekla:,,Zase přijdu.Přinesu ti třeba něco na čtení,aby ses nenudila,co říkáš?“ Po noci kdy jsme se o sobě hodně dozvěděly,začaly jsme si tykat.,,Děkuju.Jsi skvělá.Moc hezky se mi s Tebou povídá“řekla.Odešla jsem s krásným pocitem domů..
___________________________________________________________________________________
Další noční služba.Těšila jsem se jako asi nikdy.Popadla jsem knížky a nějaké ovoce,a vydala se do nemocnice.V šatně jsem se převlékla a šla jako vždy na sesternu.Tentokrát se mnou měla službu Daisy.Rozdávala večeři pacientům a tak jsem měla ještě chvíli čas se v klidu posadit a uvařit si kávu,než jí vystřídám.Položila jsem ovoce a knihy pro Tanyu na stůl a dala vařit vodu.Mezitím,co jsem si vyndávala hrníček a sypala do něho kávu,přišel doktor.Doktor Joenson byl starší pán,ale určitě by jste ho tipovali na jméně,než mu doopravdy bylo.Musím říct ,že vypadal zachovale a byl to skvělý doktor a člověk.V rukou držel desky a rozčileně si mnul bradu.Potom se s prázným pohledem sesunul na židli.Lekla jsem se .,,Co se děje?Je Vám dobře?“ zeptala jsem se a vyděšeně na něho zírala.Doktor Joenson se na mě zoufale podíval a podal mi desky.Byly to výsledky krevních testů..Tanyi výsledky krevních testů.Opřela jsem se zády o skříň a sesunula se na zem.Desky spadly vedle mě..Tohle nemůže být pravda……
