Zůstaň se mnou- 3 část
Když jsem dalšího dne přišla na její pokoj,ležela a dívala se to stropu.Posadila jsem se vedle na židli.,,Jak ti je?“zeptala jsem se.,,Ujde to..“odpověděla s pohledem stále upřeným někam nahoru.Dlouho jsme mlčeli.Po chvíli promluvila..,,Věříš,že po smrti je něco dalšího?Nějaký druhý život?“ zeptala se a upřeně se na mě podívala.,,To nevím.Možná.Ale o tom ty vůbec nemusíš přemýšlet.Protože ty nepotřebuješ druhý život,budeš se mnou v tomhle životě.Protože jak jsem řekla,my to zvládneme.“ Řekla jsem a chytila ji za ruku.Když se na mě podívala,v jejích očích jsem neviděla bolest,nebo zoufalství..jenom naději.A v tu chvíli mě napadlo,proč zrovna ona?Proč je Bůh tak nespravedlivý?!Řekla jsem si,že ten slib co jsem ji dala dodržím.I kdyby se stalo cokoliv,umožním jí zase vidět Holly a všechny,co má ráda.Zase mít normální život.I kdyby to bylo jenom na chvíli.Lehla jsem si vedle ní na postel.Hladila jsem jí ve vlasech a dívala se na ni.Vypadala tak klidně a vyrovnaně,tak krásně.Byla silná a já věděla,že to bude potřebovat.Že bude potřebovat mě a že ji nesmím zklamat.Najednou se mi chtělo brečet.Raději bych si lehla na tu postel místo ní,byla nemocná,místo ní.Protože pokud to nezvládne,můj život by stejně neměl cenu.Nevím,jak se to mohlo stát tak rychle a proč zrovna takhle a tady,ale já se zamilovala.Tak,jako ještě nikdy.Proklínala jsem se za to,jako kdybych to mohla ovlivnit.,,Mám už dojít pro doktora,začneme?“ zeptala jsem se potichu.,,Ano“ zašeptala…________________________________________________________________________________________Stále jsem za ní chodila,každý den.Její nálady se střídaly.Jednou byla usměvavá a bylo radost se na ní dívat.Jindy to bylo horší a trhalo mi srdce,vidět jí v takovémhle stavu.Nemohla jsem brečet.Věděla jsem,že tím jí nepomůžu.Ona taky nebrečela,nebo alespoň já jsem jí brečet už nikdy neviděla.Nevím,jestli si to nechávala na chvíle,kdy byla sama,nebo prostě byla tak silná.Chemoterapie probíhala dál a čas letěl.Nemohla jsem pořádně spát.Doma jsem už skoro nebyla.Buďto jsem měla službu v nemocnici,nebo jsem byla u ní.Když už jsem nemohla a vážně se potřebovala vyspat,vždycky jsem spala u ní.Přemluvila jsem doktora,abych si mohla na její pokoj přivézt jednu volnou postel.Na ní jsem většinou usínala.Chtěla jsem s ní trávit co nejvíc času.Když nad tím tak přemýšlím,vlastně ani nevím,co si musel doktor Joenson myslet.Ale byl to skvělý člověk.Myslím,že už tenkrát,podle mojí reakce na výsledky poznal,co se děje.Nikdy se nezeptal,ani to nekomentoval.Ani když viděl že jsem u ní ve dne v noci,ani když nás jednou v noci,když šel Tanyu zkontrolovat po chemoterapii,našel v objetí v její posteli.____________________________________________________________________________________________S Tanyou to nevypadalo dobře.Chemoterapie ji ničila.Byla bledá a pomalu začala přicházet o vlasy.Nesla to statečně.Byla tak silná.Vždycky,až na jeden den.Na ten den nikdy nezapomenu..
Přišla jsem do jejího pokoje.Nesla jsem s sebou květiny.Tanya milovala lilie.Vzala jsem s sebou tedy celou kytici lilií a vázu,abych je měla do čeho dát.Postavila jsem jí je na noční stolek vedle její postele.Ani se na mě nepodívala.,,Proč mi to ksakru děláš!“ vykřikla a hodila vázu i s květinami proti zdi.Voda se vylila a váza se rozsypala na několik střepů.Nechápavě jsem na ni zírala.,,Co to sakra..?co to má znamenat?“ nic jiného jsem ze sebe nedostala a netrpělivě jsem čekala na nějakou odpověď,která by mi její chování aspoň trochu vysvětlila.Co jsem provedla? ,,Proč si mě k sobě tak připoutáváš?Proč mi to děláš?..Nemůžeš se mnou být a ty to víš!Nemůžeme spolu žít šťastně,protože já umírám,chápeš?!Vždyť se na mě podívej!Já už se nemůžu ani vidět..“řekla a podívala se na mě.,,Nenávidím se za to,že nejsem dost silná,nenávidím se za to,že jsem si nevážila toho,co jsem měla a stěžovala si..Ale nejvíc se nenávidím za to,že jsem se do Tebe zamilovala..“řekla a v očích se jí zatřpytily slzy.Nevěděla jsem co říct.,,Takhle už nikdy nemluv!Rozumíš..!“ křičela jsem a obě jsme se na sebe rozzlobeně dívaly.,,Myslíš si,že sem slepá?Že nevidím jak mlčky polykáš slzy,když si myslíš, že se nedívám?Díváš se ně mě jako na chudinku!A máš pravdu!Vždyť co já ti můžu dát?!“ Trhalo mi to srdce.Brečela jsem.Tentokrát jsem to prostě nemohla udržet..,,Vidíš“ řekla.,,Já Tě nevidím jako chudinku,ale jako nádhernou dívku,do které jsem se zamilovala.Ano,Miluju Tě pro tvojí krásu,ale taky,a to hlavně,pro tvoji úžasnou povahu.Protože jsi dokonalá taková,jaká jsi.Nezáleží mi na tom,kolik máš vlasů..Myslíš že jsem tak povrchní?Nechci po Tobě nic závratného..a brečím,protože Tě miluju a ty to víš..,protože nenávidím když jsi v koncích. A protože nechci,abys ještě někdy něco takového říkala.Protože nás vidím..Až překonáme tuhle nemoc..budeme spolu..napořád..my dvě,Holly a bude to jako v pohádce..žily spolu šťastně až do smrti“ řekla jsem s dechem v koncích.Přes slzy jsem už skoro neviděla.Vyběhla jsem z pokoje a zabouchla za sebou dveře…
