Zůstaň se mnou- 2 část
Nevím jak dlouho jsem tam stála.Jenom vím,že mi bylo strašně.Bylo mi úzko.Nechtěla jsem tomu věřit,ani si to připustit.Doktor Joenson tam seděl a po dlouhé době prolomil ticho:,,Musím jí to říct.“řekl smutně.,,Prosím,mohla bych být u toho?“řekla jsem a polykala slzy.,,Ano,určitě.Bude potřebovat někoho,kdo jí pomůže,podpoří a bude s ní bojovat a dodávat jí sílu a víru,že tenhle boj vyhraje..I když to bude nejtěžší boj v jejím životě..“řekl.Vzal výsledky a vydali jsme se na pokoj číslo osm.Tanya ležela a dívala se směrem k otevřenému oknu.Jakmile jsme vstoupili dovnitř,usmála se na mě.Neměla jsem sílu úsměv opětovat.Tanyu to očividně zarazilo.Doktor Joenson pomalu začal..,,Slečno Swanová..Já,mám ty vaše výsledky..je mi to strašně líto,ale to ještě nic neznamená máme docela hodně pacientů,kteří se z toho dostali a..“ chtěl pokračoval..,,Co mi je?zeptala se netrpělivě Tanya.,,Opravdu je veliká šance,že to zvládnete.Jste silná,nezoufejte..“ ,,Tak co mi ksakru je!?“ vykřikla Tanya a zoufalým pohledem se dívala na mě a potom na doktora a za na mě.,,Máte leukemii..Proto nedostatek síly,energie..Ale zahájíme chemoterapii,pokud souhlasíte..“Bylo mi strašně ale určitě to nemohlo být horší než jak se musela cítit ona.Seděla tam,pořád tomu nevěřila.Jediným důkazem,že doktora slyšela a pochopila byla slza,která jí pomalu stékala po její bledé andělské tváři.Trhalo mi to srdce.Sedla jsem si na postel a pevně ji objala.Bezvládně na mě položila hlavu.Doktor nás nechal o samotě se slovy,že kdykoliv bude Tanya cokoliv potřebovat,je tu pro ní.Držela jsem jí v náručí.Cítila její vůni.Hladila jí její krásné dlouhé vlasy a cítila,jak jí slzy stékají na moje rameno.Položila jsem jí ruce na ramena a zadívala se jí do tváře.Vytáhla jsem z kapsy kabátu kapesník a utřela jí slzy.Byly jsme u sebe tak blízko a přesto tak daleko.Bylo vidět že nevnímá.Potřebovala si to všechno srovnat v hlavě.,,To zvládneš..zvládneme to spolu.Budu za Tebou chodit každý den.Budu tu,kdykoliv jen budeš potřebovat.Ty to zvládneš uvidíš..“ řekla jsem a měla jsem chuť políbit jí.Věděla jsem,že bych jí ještě víc zamotala hlavu.Navíc by to bylo špatné využití situace,byla mimo.Znovu jsem jí objala.Seděly jsme tam dvě hodiny..pak konečně promluvila..,,Víš já..Často jsem si stěžovala na svůj život.Na to co se mi nevede,jak mám všechno těžké.Přitom jsem vždycky měla co jsem chtěla.Dělala jsem,co mě bavilo.Měla jsem lidi,které jsem měla ráda.Přátele,rodinu.Moji milovanou Holly.To je moje Border kolie.Chodili jsme na cvičák,trénovali,bylo nám fajn.Mě bylo fajn..a teď?Vlastně ani nevím jestli to všechno zase zažiju,jestli ještě někdy nějaké příště bude“..řekla a hlas se jí zlomil..Stiskla jsem ji pevněji.,,Já ti slibuju,že zažiješ.Až tu pitomou nemoc dostaneme na záda,půjdeme spolu a s Holly na cvičák,platí?My to spolu zvládnem,řekla jsem a dala jí pusu do vlasů.Podívala se na mě.,,Děkuju..“řekla a podívala se mi do očí.Pak mi dala letmou pusu na rty a lehla si,znovu s upřeným pohledem na oknu.,,Chceš abych už odešla?“ zesmutněla jsem.,,Promiň,chtěla bych být chvilku sama“ani se na mě nepodívala.Pomalu jsem odešla.Naposledy se na ní podívala a zavřela dveře.Došla jsem do sesterny kde jsem dvě hodiny seděla a civěla do zdi.Zvonek.Běžela jsem do jejího pokoje.Už bylo zhasnuto a rozeznávala jsem pouze její stín,seděla na posteli.Sáhla jsem po vypínači,ale ona jen zavrtěla hlavou.Poklepala na postel.Posadila jsem se vedle ní.Dívaly jsme se do očí.Byla tma a ticho.Najednou jsme to prostě obě cítily.Udělala první krok a to mě potěšilo.Nevěděla jsem,jestli můžu,jestli je to správné ale nedokázala jsem myslet..Přitáhla si mojí tvář k její a políbila mě.Cítila jsem to teplo,projel mnou krásný pocit.Přitáhla jsem jí k sobě a vášnivě jí líbala..Pomalu jsem jí zajela rukou pod skromnou nemocniční košilku.Líbali jsme se,hladili..Bylo mi krásně.Jako ještě s nikým.Uvědomila jsem si,jak moc ji miluji,že je to jak z nějakého špatného románu,ale nenechám jí umřít.Bez ní bych už nemohla dál.Znáte ten pocit,kdy se bezhlavě zamilujete a víte,že je to ta pravá?Přece by jste nenechaly svou životní lásku odejít.Ležela jsem potom vedle ní,dokud neusnula.Pohladila jsem jí a potichu odešla.
Byla jsem nevyspalá,ale nedokázala jsem jít domů a pořádně se vyspat.I když jsem neměla službu,byla jsem v nemocnici a přemluvila Tanyu,aby podstoupila chemoterapii.Domluvili se s doktorem Joensonem a rozhodli se začít hned další den.Byla jsem ráda,že se rozhodla pro léčbu,ale taky jsem se o ni bála.Hrozně moc…
