Řekla mi : ANO
Psalo se jednatřicátého srpna, když jsem znavena tím vším kolem mě, zabrousila na seznamku, abych se podívala, co za trapné inzeráty tam zase bude a zasmála se nad chybami v inzerátech, postižena svým češtinářským posudkem jsem polovinu inzerátu odsoudila a řekla si, že bych nikdy nenapsala nikomu, kdo si do inzerátu napíše „prožijeme spolu krásný výkend“ a pokračuje v inzerátu dále. Když jsem projížděla starší inzeráty a dostala se na stránku číslo 2, najednou jsem zahlédla krásný inzerát, byť byl trochu stručný. Bylo v něm psáno: „Ráda bych našla holku z okolí Brna ve věku 28-38 let“. No, jen proto, že mě ten inzerát zaujal, možná proto, že se tam nepsaly žádné bláboly a nebyly tam chyby, tak jsem se rozhodla odepsat. Ale jednu chybičku to mělo- nebylo mi ani těch 28, nýbrž 21 let a nebyla jsem z okolí Brna, ale z Olomouce. Tak jsem nadatlovala zajímavou odpověď, na kterou se ona osoba chytla. Začalo vyměňování emailů, a čím déle jsme si psaly, tím více já se těšila na odpověď. Ona slečna na druhém konci naši emailové korespondence, byla velmi vtipná a milá slečna, plna překvapení. Psaly jsme si poměrně často, až došlo na tu otázku, kterou jsem se bála položit. Když jsem se v emailu dočetla otázku: „Kolik je Ti tedy let, nějak to v těch emailech nemohu najít“, tak jsem musela uznat, že je to velmi pozorná slečna, protože jsem ji svůj věk raději nenapsala.:) Tak jsem musela s pravdou ven, byť byla chvíle, že jsem přemýšlela, že ji napíšu, že je mi více, aby mě neodmítla. Ale nakonec jsem si řekla, že pokud z toho nějaký vztah má být, tak s pravdou ven. Když jsem ji napsala, že je mi 21 let, čekala jsem její odmítnutí, ale v tomhle mě nezklamala, sice byla zaskočena mým věkem, ale nadále jsme si psaly, plně ignorujíce, že máme mezi sebou 17letý rozdíl. Když mi poslala fotku, tak jsem málem spadla ze židle. Očekávala jsem korpulentní dámu, která bude na svých 38 let vypadat, ale má představa se absolutně minula s realitou. Realita byla taková, že se na fotce objevila nádherná žena, kterou jsem si hned pojmenovala na Kočku, štíhlé postavy s krátkými vlasy různým způsobem naježenými. Nebudu zapírat, že mým vysněným ideálem byla právě tato slečna, která byla opravdu hezká a hubená. Bohužel jsem musela v září odjet na soustředění, ale místo emailů jsme si psaly nádherné smsky a já čím dál více snila o tom, jaké by to bylo, kdybychom byly spolu. Nakonec jsme se domluvily na termínu 19. září roku 2011 (i když mi začínala škola, ale co už) a sraz jsme si daly na Zvonařce v Brně před informacemi, nic lepšího mě nenapadlo.:) Když nastal den, kdy jsme se měly vidět, snažila jsem se upravit způsobem, abych se jí líbila. Když jsem dojela do Brna, stala se mi nehoda, že se mé boty rozpadly. Tak jsem rychle musela kupovat nové boty u vietnamců na Zvonařce. Koupila jsem si nádherné botky a šlo se na rande. Když jsem uviděla osobu, dosti podobající se osobě na fotce, jak jde nejistým a nervózním krokem, srdce se mi rozbušilo, jako by mi z těla mělo vypadnout. V ruce jsem třímala perníkovou žabku, protože květinu jsem měla zakázanou, z důvodu, že budeme dlouho chodit po Brně. Když se naše pohledy střetly a ona nádherná slečna stála naproti mně, najednou mnou projela otázka: „A co teď?“. Tuto otázku za mě vyřešila Liduška, kdy mi dala pusu na tvář na přivítanou, a šlo se směrem na náměstí. Z té pusy jsem se červenala dobrou půlhodinku. Když jsme došly na náměstí a šly se posadit do nádherné kavárničky na Svoboďáku, mohla jsem si ji konečně celou prohlédnout. Její oblečení působilo tak elegantně a hodlám si tvrdit, že hezčí holky na tom náměstí nebylo. Měla na sobě rifle, černé tričko s dlouhým rukávem a na tom měla sako s podšívkou s motivem kytiček. Ano, tak půvabná byla, až mi zrak přecházel. Ten den jsme si prošly ještě Petrov, Špilberk a v podstatě celé okolí města. Samozřejmě jsem ji dovykládala celý svůj životopis, jak to mám ve zvyku a měla jsem dva pokusy ji dát pusu, ale ani jednou se mi to nepodařilo, tak jsem se neodvažovala ji ani chytit za ruku. Když nastala 19 hodina a my se pomalu ubíraly na Zvonařku a směrem domů, přišlo na loučení. Tehdy ode mě dostala první pusu na rty, když jsem se však oddalovala od její tváře, na půlminuty jsem se zasekla a má tvář spočívala od té její asi tak 10 centimetrů. Najednou se ve mně vše zlomilo a já věděla, že jsem se definitivně zamilovala. Tu pusu bych ji dala klidně ještě jednu, ale musela jsem domů a navíc jsem se neodvažovala. Pak zde nastala otázka, zdali se mi ještě ozve. Sotva jsem vyjela z Brna, přišla mi smska, která mé srdce potěšila a navíc pohladila na duši. Zněla: „Děkuji za dnešní den, ta pusa byla úžasná, chtěla jsem další a další a další, ale už bylo pozdě. Tak snad příště.“ A já najednou věděla, že začal náš krásný vztah.Dnes jsme spolu 5 měsíců, náš vztah má ty nejlepší základy pro přežití a po těch pěti měsících ji stále vidím tak nádhernou a miluju jí snad ještě více než na začátku našeho vztahu. Pokud si lidi myslí, že nejde najít ideál, tak vám to řeknu narovinu: JDE A JÁ MĚLA TO ŠTĚSTÍ, ŽE JSEM HO NAŠLA. A lidé, kteří si prochází špatnými vztahy a rozcházejí se, pak to neberte jako tragedii, kdyby nebylo mých bývalých vztahů, mých občas děsivých zážitků, nikdy bych nemohla potkat svoji lásku života a nebyla bych v tolika věcích zkušená. Každý vztah dává něco dobrého, ale i špatného, jen díky tomu se učíme. A jak se říká: Učení, nás dělá moudrými. Proto děkuji všem svým bývalým vztahům, že jsem je potkala, protože, kdybych je nepotkala a nestalo se tolik věcí v mém životě, nikdy bych nenašla svůj ideál a životní lásku. Pro svoji lásku bych udělala první poslední, snažím se ji si hýčkat a rozmazlovat a dělat, co ji na očích vidím. A proto, vy osamělé duše, nezoufejte a věřte, stejně jako já jsem věřila, že jednou naleznete svůj vysněný ideál a budete šťastné. Přeji vám ostatním mnoho úspěchu v navazování nového vztahu a alespoň tolik lásky a radosti, jako mám já ze své bambulky milované, kterou nesmírně miluji.:)
