otázka a těžká odpověď
Každý z nás to moc dobře zná.. Když přijde ta osoba, která nám z nenadání vyrazí dech.. Působí nám motýlky v břiše a Vy se v její blízkosti cítíte nesvá, nervózní a možná i cítíte, jak začínáte červenat, když se na Vás podívá a usměje tím svým kouzelným úsměvem..
Ano i já jsem si tímhle prošla a našla tu svou slečnu dokonalou.. To období vztahu s ní patřilo mezi nejšťastnější období mého života.. Vážně jsem nepoznala člověka, který by mě dokázal udělat tak šťastnou, jako ona.. Ale jak se říká „když jde všechno podle plánu, tak se někde stala chyba“.. Všechno hezké jednou končí.. A tak se i náš „pohádkový sen“ ze dne na den rozpadl.. A jak už to tak ve vztazích bývá, vždy jeden z těch dvou miluje víc a o to víc ho to bolí.. Bohužel jsem ta více zamilovaná byla já.. Kde je ta láska? Kde jsou ty krásná slůvka, která denně vycházela z tvých úst? Kde jsou ty Tvoje sladké polibky? Kde jsou ty zaslíbené fráze „mě nikdy neztratíš“ ? Kde? .. Prostě pryč.. Vše se vypařilo, jako pára nad hrncem.. Ale i to je život a na tohle se neumírá.. Všechno jde prostě dál akorát, že už bez Tebe.. A teď teprve začíná ten pravý boj.. Nechci být, jako všichni Ti, co se urazí a o slově „přátelství“ nechtějí ani slyšet.. Když už nemůžu být Tvoje princezna, chci být aspoň ten přítel, kterému se vypovídáš, když Tě bude něco trápit.. S kterým občas někam zajdeš a zlepšíme si náladu.. S kterým se budeš smát našim vtipům a blbostem, které moc dobře umíme vymýšlet.. Chci být prostě zase ta kamarádka, která jsem byla než jsme se daly dohromady.. Ale půjde to? .. Tahle otázka mě začínala zužovat čím dál víc.. Když jsem zjistila, že si přeješ to samé, řekla jsem si: Hurá a je vyhráno.. Omyl! .. Nic vyhraného nebylo.. Začala jsi se stahovat a sotva jsme se pozdravily.. Takhle jsem si teda přátelství nepředstavovala.. A začal ten velký boj o tu mojí úžasnou kamarádku, kterou jsi pro mě celé ty roky byla.. Proklínala jsem sama sebe, jak jsem tohle vůbec mohla dopustit a bála se, že o Tebe teď vážně přijdu.. „Chce to čas“ .. To byla věta na kterou jsem začínala mít vysloveně alergii.. Neslyšela jsem nic jiného.. A začínalo mi to vážně lést na mozek.. Ale bohužel jsem neměla na výběr pokud jsem o Tebe nechtěla přijít.. Po čase se vážně všechno uklidnilo a na pár měsíců bylo zase všechno krásný.. Měla jsem radost a říkala jsem si, že tenhle přátelský vztah mezi námi už nikdy nic a nikdo nezkazí.. A v tom byl ten háček.. „Nikdy neříkej nikdy“ .. Opět se někde stala chyba.. Mezi námi je to teď ještě mnohem horší než po samotném rozchodu.. A já se teď ptám: Proč? .. Tahle hloupá otázka ve mně hlodá 24 hodin denně.. Nechci to tak.. Vážně mi na Tobě moc záleží a dala bych cokoliv za to, aby se to vrátilo.. Jenže to bohužel nezáleží na mě.. Tak si teď položme tu zásadní otázku .. „Jestli to přátelství mezi námi může teď skončit, bylo to vůbec někdy opravdové přátelství?“…
